Reakce na mylná tvrzení MUDr. Elekové o veganské stravě u dětí

Rozhovor s MUDr. Elekovou, který koluje od listopadu po internetu, obsahuje řadu zavádějících či mylných tvrzení, která odporují ověřeným vědeckým poznatkům.


Na webové stránce terezabroschova.cz věnované tzv. paleo stravě vyšel začátkem listopadu rozhovor o dětské stravě s MUDr. Ludmilou Elekovou. Přestože se paní doktorka zaštiťuje dvacetiletou zkušeností v oblasti výživy a sledováním vědeckých poznatků tohoto oboru, mnohé její závěry prezentované v rozhovoru vycházejí ze zastaralých či překonaných studií a mnohé dokonce postrádají jakýkoliv vědecký podklad.

Strava je důležitým environmentálním faktorem a její špatné složení může samozřejmě mít negativní dopad na vývoj dětského organismu. Lze říci, že vývoj jakéhokoli organismu ovlivňují v zásadě tři hlavní vlivy – genom (tedy varianty genů zapsané v DNA), epigenom (regulace aktivity těchto genů) a prostředí (tedy již zmíněná výživa, životní styl, životní prostředí, nemoci matky, infekce nebo např. hladiny hormonů v krvi matky). Naše geny, jejich regulace i všechny faktory prostředí, od těch ovlivnitelných až po ty, o kterých nemusíme mít ani tušení, vytvářejí hustou a spletitou síť všech možných vzájemných interakcí, které postupně dávají vzniknout celému organismu.

Je nepochybně pravdou, že pokud organismus nemá “k dispozici ten nejlepší materiál”, na vývoj dítěte to bude mít vliv. Redukce celé problematiky vývoje a vlivu prostředí pouze a jen na jídelníček však nemá žádné vědecké opodstatnění, stejně jako označení všech odchylek od ideálu za genetické vady. Je dobře známo, že např. infekce syfilis prodělaná během těhotenství se kromě nedoslýchavosti a zákalu rohovky projeví tzv. “soudkovitými zuby” (1), infekce zarděnkami pak mimo jiné způsobuje abnormality vývoje chrupu, poruchy srdce a růstu celkově. Obdobně mohou na vyvíjející se dětský organismus působit i infekce prodělané po narození – jak spalničky, tak salmonelóza mohou mít na svědomí poruchy skloviny. Rozdíly v genové výbavě pak často vysvětlují anomálie počtu zubů nebo náchylnost k tvorbě zubních kazů stejně jako neškodné rozdíly ve stavbě čelisti a tvarech zubů (2). Redukovat tedy například důvody kazivosti či křivení zubů na stravu je vědecky neobhajitelné stanovisko.

Stejně nepodložené jsou i úvahy o vlivu stravy na regulaci našich genů. Přestože vliv stravy na regulaci našich genů je intenzivně zkoumané téma, důkazy jsou stále kontroverzní a porozumění dané problematice velice malé. V podstatě všechny relevantní existující studie se zabývají především vlivem celkového jídelníčku, obsahem konkrétní složky výživy (např. obsah vitaminu B12, folátu, cholinu atd.) nebo extrémními případy (strava obohacená nebo naopak hodně deficitní na methylační donory, důsledky hladomorů atd.). Všechny výzkumy se navíc soustředí na delší časová období (celý život, sezonní proměny diety v rurálních oblastech apod.). Kromě toho jsou téměř všechna známá data získána ze studií založených na mimolidských modelech a důkazy o podobném vlivu u lidí téměř chybí (3, 4). Také neexistuje žádný výzkum, který by se věnoval vlivu jednotlivých snědených soust. Z výsledků, které máme k dispozici, není důvod se domnívat, že by jedno sousto (či jedno jídlo nebo obdobné jednorázové “prohřešky”) mohlo mít jakýkoli významnější vliv. Stejně tak je otázkou, zda vliv na regulaci našich genů mohou mít všechny potraviny nebo pouze ty, jejichž metabolity jsou přímo důležité pro epigenetickou regulaci našich genů (např. již zmíněný obsah donorů methylu, které mají vztah k DNA methylaci – nejstarší historicky známé epigenetické úpravě). Prohlášení paní doktorky Elekové, že “neexistuje neutrální strava, každé sousto buď aktivuje geny a procesy podporující zdraví nebo naopak spouští nemoc.”, tak není nic víc než prázdným výkřikem a neopodstatněným šířením paniky.

Další problematickou částí je pak právě odkaz na knihu Westona A. Price Nutrition and Physical Degeneration, která byla vydaná v roce 1939. Přestože ve své době byla studie pana Price velmi slavná a uznávaná mnoha odborníky, již za jeho života se dočkala kritiky, která se pak stupňovala s přibývajícími důkazy v pozdějších letech. Už v roce 1940 vyšla kritika, která upozorňovala na to, že některé závěry studie nejsou podpořeny dostatečně kvalitními důkazy (5). Obdobně se vyjadřoval i článek vydaný v tomtéž roce v Journal of the American Medical Association, který upozorňoval na předpojatost autora a pochybnou kvalitu důkazů v jeho studii (6). Později vydané reakce pak kritizují design celé studie a nedostatečně provedenou konkrétnější analýzu stravu zkoumaných subjektů, přehnaně pozitivní představy o zdraví přírodních národů i přehlédnutí alternativních vysvětlení rozdílů ve zdravotním stavu – např. nepřiměřený příjem sladkostí a alkoholu u lidí na západní dietě nebo naopak výrazně vyšší výskyt onemocnění parodontu v domorodé populaci (7).

Tvrzení paní doktorky Elekové, že malé děti nejsou schopny efektivně přeměňovat karotenoidy na vitamin A, je pak naprosto mylné. Efektivita konverze karotenoidů na vitamin A je rozdílná u různých rostlinných zdrojů. Záleží i na úpravě jídla, obsahu tuku a genové výbavě (efektivita konverze pak kolísá mezi 10—28 : 1) (8). Nejsou žádné informace o tom, že by děti tuto konverzi provádět neuměly. Naopak – výzkumy zaměřující se na využití zlaté rýže (rýže obohacené o obsah karotenoidů) prokázaly, že tento zdroj vitaminu A je pro dětský organismus naprosto dostačující (9). Kromě toho je příjem vitaminu A ve formě prekurzorů obecně považován za bezpečnější, protože při něm nehrozí předávkování (nebezpečné zejména pro těhotné ženy). Vysoký příjem vitaminu A je navíc také asociovaný s vyšším výskytem zlomenin (8).

Tvrzení paní doktorky, že kvůli vegetariánské stravě bylo poškozeno její zdraví i zdraví jejího dítěte, je těžko diskutovatelné. Bez bližších informací nelze posoudit, zda její strava byla adekvátní. Paní doktorka ovšem sama přiznává, že konzumovala např. pouze „ty nejhorší tuky, tj. obyčejné oleje a margaríny”. O ořeších či kvalitních olejích, které jsou pro vyváženou veganskou stravu nezbytné, tu není ani zmínka. Faktem také je, že všechny uvedené vady mohou být (velmi pravděpodobně) způsobeny geneticky a se stravou nemusejí mít nic společného. Paní doktorka si navíc protiřečí, když v závěru rozhovoru vytváří dojem, že živočišné tuky jsou cosi zázračného a nenahraditelného. V úvodu totiž tvrdí, že: “Je třeba se spíše ptát, jaké živiny by neměly chybět, z toho vyplynou potraviny.” I živočišné tuky se ale skládají z jednotlivých složek a všechny tyto složky se vyskytují i v tucích rostlinných. Ty jsou ve formě kvalitních olejů v dnešní době odborníky upřednostňovány nad tuky nasycenými, mezi které patří živočišné tuky stejně jako rostlinné margaríny, jejichž nadměrná konzumace je spjata s vyšším rizikem aterosklerózy.

Nechceme se přít s paní doktorkou o tom, že nadměrná konzumace cukru je v rozvinutých zemích problém. Ovšem restrikce, které navrhuje paní doktorka (tedy omezení veškerých druhů obilovin), je za hranicí jakéhokoliv přístupu založeného na vědeckých důkazech. Kvalitní obiloviny složené z komplexních sacharidů jsou pro tělo vynikajícím zdrojem minerálních látek, vitaminů i vlákniny. Na rozdíl od “rychlých cukrů” nemají vysoký glykemický index, který by způsoboval kolísání cukru v krvi (10). (Takové kolísání je při běžné stravě problémem především pro diabetiky, nikoliv pro zdravou populaci.) Dieta hodně bohatá na živočišné tuky, zejména pokud nejsou kombinované s dostatečným příjmem ovoce a zeleniny, je predispozičním faktorem pro vznik řady onemocnění, včetně střevních zánětů (11). Nízkosacharidová dieta s vysokým obsahem tuku taktéž u dětí zvyšuje koncentraci aterogenních apoB-lipoproteinů (tedy tzv. „zlého cholesterolu“) a naopak snížení antiatherogenního HDL (tedy tzv. „dobrého cholesterolu“) (12). To může mít závažné zdravotní následky. Kromě toho je strava bohatá na polysacharidy spjata s bohatším složením střevní mikroflóry, včetně vyššího výskytu bakterií produkujících mastné kyseliny s krátkým řetězcem, které jsou spojeny s nižším rizikem neinfekčních střevních onemocnění (13).

Academy of Nutrition and Dietetics ve svém posledním vyjádření věnovaném vegetariánské dietě jasně píše, že správně složená vegetariánská dieta, včetně veganské, je zdravá, nutričně vyvážená a může poskytnout zdravotní benefity v prevenci a léčbě některých onemocnění. Stejně tak je tato strava adekvátní pro všechny fáze života, včetně těhotenství, laktace, kojeneckého období, dětství a adolescence (14). Tento postoj je na rozdíl od názorů a úvah prezentovaných paní doktorkou Elekovou opravdu založen na vědeckých datech.

Pokud se tedy rozhodnete své dítě vychovávat na rostlinné stravě, řiďte se především doporučeními odborníků a snažte se, abyste dítěti ve stravě dodali všechny živiny, které ke svému růstu potřebuje. Stejné doporučení platí i pro těhotné a kojící ženy, na jejichž zdraví závisí i zdraví jejich potomka. Je nepřijatelné experimentovat s vlastní neznalostí na životě někoho jiného, a apelujeme proto na všechny (nejen veganské) rodiče, aby studiu výživy dětí věnovali potřebný čas a nepodceňovali možná rizika, která s sebou nese každý typ stravy, veganskou nevyjímaje. V případě zájmu Vám rádi pošleme naše brožury založené na odborných zdrojích: Veganská strava pro děti a těhotné a kojící ženy (PDF) a Průvodce veganstvím: pro lékaře i veřejnost (PDF) nebo si je kliknutím na jejich název můžete stáhnout ve formátu pdf.

Pro ČVS zpracovala: Eliška Selinger


[1] Weber, T: Memorix zubního lékařství. Praha: Grada, 2012. s.136

[2] Gupta M, Jyoti B, Srivastava R, Pachauri A. Human genetics in oral medicine: A review. J Indian Acad Oral Med Radiol 2014;26:62-8.

[3] Lillycrop, K.A. and Burdge, G.C. (2015) Maternal diet as a modifier of offspring epigenetics. Journal of Developmental Origins of Health and Disease, 6(2), pp. 88–95.

[4] Murdoch, Brenda M. et al. Nutritional Influence on Epigenetic Marks and Effect on Livestock Production. Frontiers in Genetics 7 (2016): 182. PMC. Web. 28 Nov. 2016.

[5] Vaughan, Warren T. 1940. „Effects of Dietary Deficiencies“. The Scientific Monthly, 50(5):463–464

[6] „Nutrition and Physical Degeneration: A Comparison of Primitive and Modern Diets and Their Effects“. J Am Med Assoc. 114 (26): 2589. 29 June 1940.

[7] Jarvis, William T. (Mar–Apr 1981). „The myth of the healthy savage“. Nutr Today. Lippincott Williams & Wilkins. 16 (2): 14–15, 18, 21–22.

[8] Tang, Guangwen. “Bioconversion of Dietary Provitamin A Carotenoids to Vitamin A in Humans.” The American Journal of Clinical Nutrition 91.5 (2010): 1468S–1473S. PMC. Web. 28 Nov. 2016.

[9] Tang, Guangwen et al. “Β-Carotene in Golden Rice Is as Good as Β-Carotene in Oil at Providing Vitamin A to Children.” The American Journal of Clinical Nutrition 96.3 (2012): 658–664. PMC. Web. 28 Nov. 2016.

[10] http://www.diacentrum.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=170&Itemid=219

[11] Lewis JD, Abreu MT. Diet as a Trigger or Therapy for Inflammatory Bowel Diseases. Gastroenterology. 2016 Oct 25. pii: S0016-5085(16)35266-0

[12] Kwiterovich, Jr PO, Vining EPG, Pyzik P, Skolasky, Jr R, Freeman JM. Effect of a High-Fat Ketogenic Diet on Plasma Levels of Lipids, Lipoproteins, and Apolipoproteins in Children. JAMA. 2003;290(7):912-920.

[13] De Filippo, Carlotta et al. “Impact of Diet in Shaping Gut Microbiota Revealed by a Comparative Study in Children from Europe and Rural Africa.” Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America 107.33 (2010): 14691–14696

[14] Melina, V., Craig, W., & Levin, S. (2016). Position of the Academy of Nutrition and Dietetics: Vegetarian Diets. Journal of the Academy of Nutrition and Dietetics, 116(12), 1970-1980

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *