Stanovisko ČVS k prohlášení Jana Lebla v DVTV

Autorka: Eliška Selinger

ÚVOD

Dne 9. Listopadu 2017 byl na zpravodajském portálu DVTV zveřejněn videozáznam rozhovoru s endokrinologem a pediatrem Janem Leblem s provokativním titulkem: “Děti potřebují maso, veganství zásadně škodí růstu, mentálně dozráváme až po třicítce, říká Lebl”.

I přes jinak převážně kvalitní obsah tohoto rozhovoru v pořadu zazněla řada nepravdivých tvrzení o veganství, která závažně a neoprávněně poškozují mediální obraz tohoto způsobu života. ČVS proto považuje za vhodné na tato lživá tvrzení reagovat a uvést je na pravou míru. Doufáme, že tvůrci pořadu budou mít po předložení důkazů zájem poskytnout naší reakci mediální prostor.

HLAVNÍ PROBLEMATICKÁ TVRZENÍ

1) Železo lze získat jen z masa nebo z doplňků

Vlastně jediné, co bude opravdu chybět, bude železo, protože železo se dá získat opravdu pouze z masa”, tvrdí pan profesor Lebl v pořadu a dodává, že jedinou možností je doplňovat železo z tablet. I když je pravdou, že některé živiny mohou být z rostlinné stravy hůře vstřebatelné a vegané si na jejich příjem musí dávat pozor, je naprostým nesmyslem tvrdit, že rostlinná strava železo neobsahuje vůbec. Postačí i letmý pohled do USDA databáze složení potravin (https://ndb.nal.usda.gov/ndb), aby si člověk snadno a rychle sám ověřil, že v rostlinných potravinách se železo nachází. K nejbohatším zdrojům patří např. bílé a další druhy fazolí (9.35-10.33 mg/100 g suchých fazolí), tofu (9.73 mg /100 g), sezamová semínka a tahini (8.95 mg/100 g), brambory pečené se slupkou (7.04 mg/100 g) nebo sušené meruňky (6.31 mg/100 g) a další. S obsahem železa i v běžných potravinách tedy v zásadě problém není. Problém s rostlinným železem, na který pan profesor zřejmě poněkud nepřesně naráží, je jeho nižší vstřebatelnost. Tzv. nehemové železo, nacházející se v rostlinných potravinách, na rozdíl od hemového železa z masa citlivěji reaguje na látky, které jeho absorpci zvyšují nebo snižují. K inhibitorům vstřebávání patří např. fytáty (hojně zastoupené v rostlinné stravě) nebo taniny v čaji nebo kávě. V důsledku toho je nehemové železo z rostlinných zdrojů vstřebatelné z 2-20 %, zatímco hemové v mase se vstřebává zhruba z 15-35 % (Holt K. A. 2011). V rámci celé stravy, tedy kombinací různých zdrojů s různou dostupností železa, je tak biodostupnost železa v klasické dietě západního typu asi 14-17 % (průměr 15 %) a u západních vegetariánů asi 5-12 % – nižší hodnoty vyskytující se u diet chudých na maso nebo vitamín C, vyšší hodnoty u diet s vyšším obsahem masa nebo vitamínu C (Hurrell  R., & Egli I 2010).

I tak ale tabletky nejsou jediným řešením – snížené vstřebávání lze kompenzovat zvýšeným příjmem (pro vegetariánskou populaci se doporučuje příjem u dospělých a dětí od 1 roku asi 1,8krát vyšší) a kombinací s látkami, které vstřebávání naopak zvyšují, jako např. vitamín C a další organické kyseliny nacházející se v ovoci a zelenině. Další možností je namáčení luštěnin a obilovin před konzumací. Klíčení a snad i fermentace nebo kynutí (při přípravě chleba) snižují obsah fytátů a je možné, že i lidské tělo se po nějaké době na rostlinné stravě přizpůsobí příjmu nehemového železa lepším vstřebáváním a menšími ztrátami. Studie potvrzují, že vegani a vegetariáni mívají často vyšší příjem železa než lidé s konvenční dietou a výskyt anemie z nedostatku železa je u vegetariánů srovnatelný s nevegetariány, s možnou výjimkou u mladých žen, které mohou mít riziko mírně zvýšené a měly by tak dbát na pravidelné preventivní kontroly krve (American Dietetic Association, & Dieticians of Canada 2009, Holt K. A. 2011). Jedinou skupinou, pro kterou je dle American Academy of Pediatrics doporučeno zvážení suplementace v podobě tablet s nízkými dávkami železa jsou kojenci na mateřském mléce od 4 měsíců věku až po dosažení adekvátního příjmu v potravě. Pro nekojené jsou alternativou sunary na bázi sóji (Holt K. A. 2011).

American Dietetic Association, & Dieticians of Canada. (2009). Position of the American Dietetic Vegetarian Diets. J Am Diet Assoc, 109, 1266–1282. http://doi.org/10.1016/j.jada.2009.05.027

Holt, K. A. (2011). Bright futures: nutrition. Elk Grove Village: American Academy of Pediatrics.(https://brightfutures.aap.org/Bright%20Futures%20Documents/BFNutrition3rdEdition_issuesConcerns.pdf )

Hurrell, R., & Egli, I. (2010). Iron bioavailability and dietary reference values. The American Journal of Clinical Nutrition, 91(5), 1461S–1467S. http://doi.org/10.3945/ajcn.2010.28674F.Am

2) Veganství vadí u dětí

Další ze zavádějících tvrzení pana profesora Lebla se týká veganské stravy u dětí. Konkrétně uvádí, že „děti potřebují živočišné bílkoviny (…), aby mohly budovat svoje tělo. (…) navíc jim samozřejmě bude chybět vápník, bude jim chybět železo a budou jim chybět některé další tzv. mikronutrienty.

Tvrzení, že živočišné bílkoviny jsou nenahraditelné, je již léta vyvrácenou teorií. Nejenže navzdory názoru pana profesora je samozřejmě možné doplnit jakékoliv aminokyseliny proteinovými doplňky, především ani není nic takové potřeba. Teorie o “nedostatečnosti” rostlinných bílkovin vycházela z poznatku o tom, že některé esenciální aminokyseliny (konkrétně lysin a methionin) jsou v rostlinných potravinách obsaženy v menším množství než v živočišných. Tento nedostatek lze ale bezpečně kompenzovat příjmem bílkovin z pestrých zdrojů – z různých druhů luštěnin, obilnin, semen a ořechů a u dětí opět i zvýšeným příjmem – u dětí do 2 let o 20-30 % (zajištěno především mateřským mlékem nebo komerčně vyráběným sunarem na bázi sóji v kombinaci s vysokoproteinovými potravinami ve formě příkrmu – čočka, tofu, luštěninové pyré a další), pro 2-6leté o 15-20 %, pro starší se doporučení liší, někdy se doporučuje udržovat příjem o 15-20 % vyšší, jindy se doporučuje příjem stejný jako pro nevegetariány. Zdroje s kvalitním složením bílkovin srovnatelným s tím v kravském mléce jsou např. sója, quinoa nebo amarant. Platí, že pokud je adekvátní energetický příjem, bude téměř jistě adekvátní i příjem bílkovin. Navzdory populárnímu strašáku se odborné organizace již léta shodují, že v západní populaci vegetariánů a veganů se proteinový deficit nevyskytuje, a to ani u dětí. Veganská strava je schopná zajistit doporučený nebo i vyšší příjem bílkovin a to i u sportovců. (American Dietetic Association, & Dieticians of Canada 2009, Holt, K. A. 2011)

Problematika železa byla detailněji rozebrána již výše, mezi další nutrienty, které jsou u veganských dětí považovány za potenciálně rizikové, patří především zinek, vápník a vitamíny D a B12. I přestože platí, že čím omezenější je strava a čím mladší je dítě, tím vyšší mohou být potenciální rizika, odborné organizace se shodují na tom, že u vegetariánské i veganské stravy je možné zajistit dostatečný příjem všech potřebných látek.

Vstřebávání zinku je stejně jako vstřebávání železa omezeno fytáty. I přesto se u západních vegetariánských populací zinkový deficit nevyskytuje, byť u dětí je počet studií věnujících se příjmu zinku malý (Van Winckel M. et al 2011). K zajištění dostatečného příjmu se kromě technik doporučených pro zvýšené vstřebávání železa (namáčení do vody a vaření v jiné, klíčení, fermentace atd.) doporučuje zvýšit příjem zhruba o 10 %. Některé zdroje doporučují zvážit suplementaci, ovšem tato doporučení nejsou všeobecně sdílena. Je doporučeníhodné monitorovat hladinu zinku v krvi. Dobrými zdroji pro veganské děti jsou luštěniny, tofu, miso, tempeh, ořechy a semena a celozrnné obiloviny.

Je nepochybně pravdou, že mléko a mléčné výrobky jsou dobrým zdrojem vápníku, ale rozhodně nejsou zdrojem jediným. Dětství zvládají přežít i děti s laktózovou intolerancí nebo alergií na mléčný protein, v některých lidských populacích je intolerance laktózy, která se typicky začíná projevovat v pozdním dětském věku, téměř 100%. Každopádně se veganským rodičům ve všech dostupných veganských i neveganských zdrojích doporučuje pečlivě ohlídat, že se ve stravě jejich dítěte nachází dostatečné množství vápníku, i s ohledem na vysoké množství oxalátů (šťavelanů), které snižují vstřebatelnost vápníku, v některých rostlinných zdrojích. Dobrými zdroji pro malé vegany jsou (kromě fortifikovaných potravin) např. tofu vysrážené vápenatými solemi (v ČR dostupné od firmy Lunter), melasa, sezamová semena a tahini, mandle a mandlová másla a košťálová zelenina (brokolice, zelí, kapusta, kapusta kadeřávek a další). Zatímco u semen a dalších zdánlivě bohatých zdrojů (špenát) může být problém vyšší obsah oxalátů, košťálová zelenina má vstřebatelnost vápníku dokonce srovnatelnou s mléčnými výrobky. Vstřebatelnost lze opět zvýšit i klíčením nebo fermentací. Vegani, kteří mají denní příjem vápníku alespoň 525 mg/den netrpí zvýšenou lámavostí kostí ve srovnání s omnivory.

Žádný přirozený zdroj vitamínu B12 se v rostlinné stravě nenachází. Proto všechny veganské organizace zdůrazňují nutnost suplementace vitamínu B12. I přestože se někteří dospělí vegané rozhodnou experimentovat s nejistými přírodními zdroji (chlorella), experimenty ve výživě dětí a těhotných žen považujeme za nepřípustné a eticky neobhajitelné. Jediným zdrojem vitamínu D ve veganské stravě je expozice slunečnímu záření a fortifikované potraviny, proto je v našem podnebném pásmu veganským (i neveganským) dětem suplementace zejména během zimních měsíců spíše doporučována. I na českém trhu je již dostupné široké spektrum různých potravinových doplňků a multivitamínů, mnohé vytvořené i pro potřeby dětí. Pokud je dítě pod kontrolou lékaře (preventivní prohlídky) a jsou dodržena všechna výživová doporučení, je veganská i vegetariánská strava pro děti bezpečnou a akceptovatelnou alternativou, a to již od narození. Detailní doporučení pro každou věkovou kategorii lze najít v níže uvedených zdrojích nebo v našich brožurkách.

American Dietetic Association, & Dieticians of Canada. (2009). Position of the American Dietetic Vegetarian Diets. J Am Diet Assoc, 109, 1266–1282. http://doi.org/10.1016/j.jada.2009.05.027trition3rdEdition_issuesConcerns.pdf )

Fewtrell, M., Bronsky, J., Campoy, C., Domellöf, M., Embleton, N., Fidler Mis, N., … Molgaard, C. (2017). Complementary Feeding. Journal of Pediatric Gastroenterology and Nutrition, 64(1), 119–132. http://doi.org/10.1097/MPG.0000000000001454
Holt, K. A. (2011). Bright futures: nutrition. Elk Grove Village: American Academy of Pediatrics.(https://brightfutures.aap.org/Bright%20Futures%20Documents/BFNu

Melina, V., Craig, W., & Levin, S. (2016). Position of the Academy of Nutrition and Dietetics: Vegetarian Diets. Journal of the Academy of Nutrition and Dietetics, 116(12), 1970–1980. http://doi.org/10.1016/j.jand.2016.09.025

Van Winckel, M., Vande Velde, S., De Bruyne, R., & Van Biervliet, S. (2011). Clinical practice: Vegetarian infant and child nutrition. European Journal of Pediatrics, 170(12), 1489–1494. http://doi.org/10.1007/s00431-011-1547-x

3) Veganství vadí u dospělých

Při doplňující otázce, zda veganství vadí i u dospělých, odpovídá pan profesor kladně a svou odpověď podobně jako u dětí zdůvodňuje potřebou živočišných bílkovin na obnovu těla.

Americká Academy of Nutrition and Dietetics i další organizace se jednoznačně shodují, že vyvážená veganská strava je vhodná pro všechna období života, včetně dětství nebo těhotenství. Pro dospělé platí zhruba stejné zásady skladby potravy jako pro děti (zvýšený příjem železa, zajištění příjmu vitamínu B12, důraz na zdroj vápníků ve stravě a pestrost stravy). Neexistuje rozumný důvod proč dospělé plošně od veganské stravy odrazovat. Veganská strava může ve srovnání s konvenční nabízet i několik zdravotních výhod v podobě vyššího příjmu ovoce a zeleniny nebo nižšího příjmu cholesterolu. Mnohé výzkumy naznačují nižší výskyt některých onemocnění ve veganské populaci (např. kolorektální karcinom nebo diabetes 2. typu). Vegetariánská a veganská populace má také dle některých výzkumníků nižší všeobecnou i specifickou mortalitu a vyšší očekávanou délku dožití. I přestože se nedomníváme, že veganská strava je jedinou nebo dokonce nejlepší alternativou, nevidíme důvod pro její škodlivost, při dodržení všech doporučení a zásad.

American Dietetic Association, & Dieticians of Canada. (2009). Position of the American Dietetic Vegetarian Diets. J Am Diet Assoc, 109, 1266–1282. http://doi.org/10.1016/j.jada.2009.05.027trition3rdEdition_issuesConcerns.pdf )

Fraser, G. E., & Shavlik, D. J. (2001). Ten Years of Life. Arch of Intern Med, 161, 1645–1652. http://doi.org/10.1001/archinte.161.13.1645

Melina, V., Craig, W., & Levin, S. (2016). Position of the Academy of Nutrition and Dietetics: Vegetarian Diets. Journal of the Academy of Nutrition and Dietetics, 116(12), 1970–1980. http://doi.org/10.1016/j.jand.2016.09.025

Le LT, Sabaté J. Beyond Meatless, the Health Effects of Vegan Diets: Findings from the Adventist     Cohorts. Nutrients. 2014;6(6):2131-2147. doi:10.3390/nu6062131

Orlich, M. J., Singh, P. N., Sabaté, J., Jaceldo-Siegl, K., Fan, J., Knutsen, S., … Fraser, G. E. (2013). Vegetarian Dietary Patterns and Mortality in Adventist Health Study 2. JAMA Internal Medicine, 173(13), 1230. http://doi.org/10.1001/jamainternmed.2013.6473

Piccoli, G. B., Clari, R., Vigotti, F. N., Leone, F., Attini, R., Cabiddu, G., … Avagnina, P. (2015). Vegan-vegetarian diets in pregnancy: Danger or panacea? A systematic narrative review. BJOG: An International Journal of Obstetrics and Gynaecology, 122(5), 623–633. http://doi.org/10.1111/1471-0528.13280

Song M, Fung TT, Hu FB, Willett WC, Longo VD, Chan AT, Giovannucci EL. Association of Animal     and Plant Protein Inetake With All-Cause and Cause-Specific Mortality. JAMA Intern Med.     2016;176(10):1453–1463. doi:10.1001/jamainternmed.2016.4182

Tonstad S, Stewart K, Oda K, Batech M, Herring RP, Fraser GE. Vegetarian diets and incidence of     diabetes in the Adventist Health Study-2. Nutrition, metabolism, and cardiovascular         diseases : NMCD. 2013;23(4):292-299. doi:10.1016/j.numecd.2011.07.004

SHRNUTÍ

Jak již bylo uvedeno výše, řada světových zdravotnických a dietetických organizací uvádí, že dobře sestavená rostlinná strava je pro člověka nejen bezpečná, ale může být i zdraví prospěšná (odkaz). Klíčové je znát specifické nutriční zásady veganského stravování, aby se předešlo jeho potenciálním rizikům. Není však třeba kvůli o něco vyšším nárokům na jednotlivce vegany od jejich životního stylu paušálně odrazovat. Takový postoj může vést i k tomu, že lidé ztratí důvěru k lékařům a začnou hledat pomoc v různých esoterických kruzích, což nakonec může vést i k vážným zdravotním komplikacím (např. následkem odmítání suplementace vitaminu B12).

Česká veganská společnost proto vydala brožurku “Průvodce veganstvím: pro lékaře a veřejnost” (odkaz), jejímž účelem je poskytnout odborné i laické veřejnosti základní přehled o aktuálních poznatcích ohledně rostlinného stravování. Všechny informace se opírají o dohledatelné odborné zdroje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *